Žádná šťastná rodina.

Žádný kluk.

Žádné peníze na školné.

Žádná škola.

Jen jedna tlustá, ubohá, ubulená a blbá kráva.

I hate him.

But...

It's something in his fucking blue eyes...

Přesvědčili mě, že nejsem tlustá. Přesvědčili mě, že jsem jako oni – normální. Přesvědčili mě, že mám přátele, kterým můžu říct vše, aniž by mě soudili. Přesvědčili mě, že bych ho mohla mít. Byla jsem šťastná. A pak – rána do zad, pád na dno. Bolest, smutek, zmar. Uvědomila jsem si ty lži – lhali mi oni, lhala jsem sama sobě. Přesvědčovala se, že to je ok. Ale není.  Všichni se mnou vyjebali. Vyjebal se mnou ON a já mu to vrátím. 

Budoucnost?

Bolest, rány – teď je budu rozdávat já jim. 

Tvrdost, bezcitnost, chlad – tak hle to bude nejlepší. 

Zhubnu, jen proto, abych byla kurva, coura, děvka.

Buď zničím já jeho, nebo oni mě. Ale on už mě nezničí.