Už asi vím, jak vypadá dno...
Hysterické slzy a neschopnost se nadechnout...
Bolest...
Žádný prachy....
Cigarety zapalované jedna od druhé...
Pomluvy, které o mě šíří Pan Božský (zku*venej kr*tén)
Přejídání se, hladovění, přejídání se, hladovění...
Vysvědčení na hovno...
Možná i vyhazov ze školy...
Otázkou je: Vstanu jako bájný Fénix z popela?
Vím jak Ti je.
OdpovědětVymazatJá se se spoustou věcí úspěšně srovnala... zvládla jsem školu jsem na VŠ, kluka mam..
ale když jdu po ulici, říkají mi tlusťoško..
Musím se zamyslet nad tím jestli to tvoje dno je vážně konec?... Přeci to takhle dál nejde, sama se topím někde hluboko dost dlouho, ale nedovolím, abych se opravdu utopila, zkus se od toho dna odrazit. Mě vždy pomohlo jít ven s kamarády, nemusela jsem alespoň na ty problémy myslet :)
OdpovědětVymazatno snad to nebude tak zlé... určitě bude líp. pročpak máš takové starosti?
OdpovědětVymazatVrátíš se ještě někdy...?
OdpovědětVymazat